„V zajetí fiftýnů“ - rozhovor s Jakubem Svobodou
„Vážím si těch hráčů, kteří i přes neskutečné a velké úspěchy, kterých dosáhli, zůstali nohama na zemi a především pak slušnými lidmi“.
Mgr. Jakub Svoboda se ihned po úspěšném dokončení studií (kde vystudoval na UK management sportu) dostal k vysněné práci – do prostředí, které ho od dětství vždy lákalo, do světa vrcholového sportu, tam, kde se hraje o ty nejvyšší mety, tam kde se připravovala (kromě jiných) a spojila velkou část své kariéry i budoucí světová jednička Karolína Plíšková. A to do marketingové společnosti Sport Towers Prague.
Jak se poštěstí dostat mladému a v té době relativně nezkušenému člověku, k práci manažera ve společnosti, která v té době vlastnila a pořádala mezinárodní tenisový turnaj na pražské Štvanici Prague Open a zastřešovala několik nadějných špičkových juniorů?
Mé začátky ve společnosti jsou spjaty právě s končícím studiem na VŠ a pak především s diplomovou prací. Tím, že jsem měl možnost podílet se v turnajovém týdnu na celé organizaci Prague Open a vyzkoušel jsem si hned několik pozicí, a to např. od práce na Players' desk, kontroly reklamního plnění pro turnajové partnery až třeba po obsah turnajového webu a jeho každodenní aktualizaci. Bylo toho však mnohem víc. To vše mě do budoucna dalo opravdu strašně moc. Najednou jsem viděl, jak taková akce vypadá zevnitř. Do té doby jsem vše znal pouze jako divák. A najednou jsem byl uprostřed všeho toho dění.
A to byl také začátek dalšího Vašeho působení ve Sport Towers Prague…
Po skončení Prague Open jsem dostal nabídku, jestli bych neměl zájem ve zmiňované společnosti pokračovat a tedy působit i nadále. Sport byl od malička můj život a nabídka na spolupráci byla jako splnění určitého snu. Samozřejmě, že v dětství se vidíte v pozici hráče a sníte o turnajových vavřínech. Postupem času si uvědomíte, že vyvolených je jen pár a proto jsem bral nabídku pracovat ve sportu a navíc v tenise jako velkou výzvu.
Co Vás na samotném začátku překvapilo nejvíc?
Tak toho byla celá řada. Ale třeba jen v rámci Prague Open, že se na přípravě příštího ročníku začalo pracovat hned bezprostředně po skončení toho předešlého. Dokonce některé věci se řešily už i v jeho průběhu. Ale co mě překvapilo ze všeho nejvíce, tak to nebylo spojeno s turnajem Prague Open, ale s podporou a zastřešením smluvních hráčů společnosti. Navíc to byla absolutní priorita a každodenní naše práce.
Můžete to více přiblížit…
Turnaj společnost (v té době ještě jako Damm Sport Agency) začala pořádat v roce 2001 a i když přípravy dalšího ročníku probíhaly, jak už jsem řekl, v průběhu celého roku, tak zkušenosti celého týmu lidí byly již tak velké, že se z toho stala jaká si rutina. Zcela jinou věcí je zastřešení a absolutní servis mladého špičkového hráče, který má ty nejvyšší cíle a ambice. Společnost do něj vkládá velké finanční prostředky. Ale kromě zmiňovaných financí je to pak především neuvěřitelné pensum času a úsilí.
A jistota, že se takový hráč prosadí neexistuje…
Samozřejmě, že neexistuje. Na druhou stranu to si ale člověk, v tomto případě společnost, nesmí ani na okamžik připustit. A co je důležité, to je pak především správný odhad a rozpoznání skutečného talentu a jeho dispozic. A na něj pak ukázat…
V případě Karolíny Plíškové jste ukázali správným směrem.
Tady je potřeba nejdříve zdůraznit, že Karolína přišla do naší společnosti dlouho přede mnou. Jistě, ještě nebyla v té době první na světě, ale už udělala důležité kroky k tomu, aby se jí to podařilo, a já „naskočil“ do vlaku, který jel už strašně rychle. Byl jsem ale šťastný, že v něm jedu a že můžu být u toho. O Karolínu a její sestru Kristýnu se po celou jejich dosavadní kariéru staral především Vláďa Houdek (pozn. red. do 31. 12. 2018), byl s nimi přes 14 let, a kromě manažerské činnosti je na turnaje mnohokrát doprovázel i v roli trenéra. Když se Karolína stala první hráčkou světa, pro všechny z nás to byla obrovská odměna.
Ne vždy se Karolíně s Kristýnou úplně věřilo. Proto musel tento úspěch potěšit dvojnásob.
Ano, ale to je jev relativně běžný. S tím se musí vždy tak trochu počítat. O to víc se pak objeví gratulantů. (úsměv)
S jakým dalším hráčem spojila Vaše společnost cestu?
Podepsali jsme smlouvu s Markétou Vondroušovou, a to když jí bylo 13 let. A tedy ji 5 let finančně podporovali. Samozřejmě celková podpora se neskládá pouze z financí, ale z celé řady různých činností, ať už je to potřeba lékařského zabezpečení, shánění volných karet do turnajů (pozn. kam by se hráč podle žebříčku zatím nedostal) až po sjednávání kontraktů na rakety nebo oblečení. Je toho celá řada a samozřejmě nemusím dodávat, že o hráče, kterému je 13 či 14 let, příliš velký zájem není. Ten nastává až později. Bohužel v jejích 18 letech byla smlouva ukončena.
A to z jakého důvodu?
Markéta nám sdělila, že se necítí být smlouvou vázána a nehodlá dále ve spolupráci pokračovat.
To tedy nezní moc seriózně. A lze to vůbec?
Tady bych chtěl říct, že my jsme měli v té době za sebou asi 12 společných let spolupráce s Karolínou a Kristýnou Plíškovými. Ta spolupráce byla po všech stránkách velice korektní. Tím chci říct, že si vůbec nedovedu představit spolupráci s někým, kdo o ní nestojí a neváží si toho, že jste ho podporovali v době, kdy to nejvíce potřeboval. Právně bylo vše podchyceno, ale za daného stavu nemělo smysl ve spolupráci dále pokračovat.
To Vás jako společnost muselo mrzet.
Dohodli jsme se na mimosoudním vyrovnání a smlouvu ukončili. Po lidské stránce je to ale pro nás těžko pochopitelná a akceptovatelná věc.
Neodradila Vás tato zkušenost od další práce a nevzala Vám tak trochu entuziasmu?
Určitě Vás to nenaplní blahem. Ale s podobným jednáním musíte počítat. Rozhodně mi to ale nevzalo chuť do práce, a to v prostředí kde se člověk, který má rád tenis, do určité míry seberealizuje. Tady bych chtěl ještě jednou zmínit Karolínu Plíškovou. Poznal jsem jí v době, kdy byla asi 200 na WTA Tour. Postupem času stále šplhala výš a výš, až na první místo, ale co chci říct – nikdy nezměnila svoje chování, že by se z ní stala arogantní hvězda. Stále to byla a je ta Kája, se kterou jsem mluvil při našem prvním setkání. Nepřetvařuje se.
To znamená, že když Vás osloví opět další nadějný hráč nebo hráčka, půjdete znovu do toho určitého rizika, a pokusíte se s ním probít třeba až opět na první místo na světě jako s Karolínou?
Když v tom uvidíme smysl a hráč bude mít chuť na sobě pracovat – tak proč ne!? Myslím, že zkušeností k tomu máme relativně dost. Ale jak jsem již zmínil, důležité jsou kromě talentu i lidské vlastnosti. Zkrátka není to jen o tom, jak hrajete forhend či bekhend.
Už jste to naznačil – co vše obnáší práce tenisového manažera? Tedy když si odmyslíme pouze finanční pomoc.
Základ všeho je vytvořit optimální podmínky k jeho přípravě, resp. aby se mohl soustředit pouze na tenis a v neposlední řadě, aby mohl hrát takový turnajový program, který nebude samoúčelný a bude ho posouvat stále dál. Zajistit mu kvalitní materiální zázemí, tzn. rakety, struny, boty a tedy celkové vybavení. Dále jsou to pak velice důležité volné karty do turnajů nebo zajištění tréninkového kampu v zahraničí.
Není toho málo…Určitě ne. Mohl bych pokračovat. Tak třeba rezervace letenek a hotelů, transporty z letiště, anebo zajistit před příletem do areálu tréninkové kurty. Naštěstí v mnohém jsme již před mnoha lety začali spolupracovat s mezinárodní agenturou Octagon, která nám v tom velice pomáhala a pomáhá. I s ní jsme právě naše hráče propojili a spolupráce vždy fungovala skvěle.
Když se ještě otočíme zpět – fungoval jste také jako turnajový ředitel Prague Open.
Ano, to bylo v době kdy naše společnost měnila sídlo a odešla z areálu na Štvanici do Stromovky na Spartu. Tam jsme navázali na naše „štvanické“ turnaje Prague Open a pokračovali v nich právě na Spartě. Celkově naše společnost uspořádala 16 ročníků. Na Štvanici to byly turnaje jak serie WTA Tour či ATP Challenger, tak pak i pod hlavičkou ITF.
Na zmiňovaných turnajích se představila neuvěřitelná plejáda světových hráčů.
Jak jsme řekli na začátku tohoto rozhovoru – byl jsem nadšený, že mohu být u toho a spoluúčastnit se na akcích, kde startovaly takové osobnosti světového tenisu, jako např. Martina Navrátilová, Viktoria Azarenková, Agniezska Radwaňská, Grigor Dimitrov, Jo-Wilfried Tsonga, Gael Monfils, David Ferrer, Marcos Baghdatis nebo v rámci exhibicí Martina Hingisová, Goran Ivaniševič, Richard Krajicek, Pat Cash nebo „míčový kouzelník“ Mansour Bahrami.
S těmi nejlepšími tenisty jste se musel také potkat na grandslamech, kde jste hráče vaše hráče doprovázeli.
Ano, i to je velmi cenná zkušenost, které si vážím. Pohybovat se v Players' lounge na všech čtyřech nejvýznamnějších turnajích světa, to je nezapomenutelný zážitek. Je to místo, kde se stravují a relaxují výhradně hráči a jejich týmy a doprovod. Na těchto turnajích jsme absolvovali také řadu jednání, ať už s potencionálními sponzory nebo zástupci různých agentur. A z pohledu tenisového nadšence nemohu zapomenout na tréninky těch největších hvězd včetně Nadala a Federera.
Určitě byste rádi zase nějaké nadějné mladé hráčce nebo nadějnému hráči pomohli, aby jednoho dne na grandslamech startoval, že?
Samozřejmě. Věřím, že naše zkušenosti a kontakty mohou významně dopomoci k tomu, aby se talentovaný tenista rozvíjel tím správným směrem. Jak jsem již zmínil, pokud uvidíme v hráči, ale také jeho rodičích, maximální zaujetí a ochotu se pro tenis obětovat, rádi s takovým hráčem navážeme spolupráci a třeba se jednoho dne budeme radovat, tak jako v případě Karolíny Plíškové, z dosažení postu světového hráče číslo jedna..
Autor a foto: STP