Pohled experta: (NE)výhodné tenisové smlouvy
Před pár dny ukončil jeden z předních tenistů ATP vleklý spor se sportovní agenturou, se kterou uzavřel spolupráci jako mladý a neznámý junior. Proč tenisté uzavírají smlouvy, které po mnoha letech, zdůrazňuji úspěšné, spolupráce považují za nevýhodné? Dožadoval by se snad někdo ukončení podobné smlouvy, ze které roky čerpal podporu a řadu výhod zajišťující rozvoj jeho kariéry, v případě, že by se tenisově neprosadil, a tedy nedokázal tenisem vydělávat?
Řekněme si nejprve, na jakém principu podobné smlouvy sportovců s agenturami fungují. Náctiletý hráč nebo náctiletá hráčka dosahují skvělých výsledků v juniorském tenise – v mladších či starších žácích a dorostu – a mají tak naději prosadit se na seniorském profesionálním okruhu. K tomu, aby se mezi elitu ale propracovali, potřebují (ve stručnosti) zajistit:
- kvalitní přípravu (trenéry, kondici, kempy, sparingy, fyzioterapii a rehabilitaci, výživu, mnohdy i lékaře ad.)
- kvalitní turnajový program (to znamená objíždět turnaje, na kterých hráč nebo hráčka budou získávat potřebné body do žebříčku a také nenahraditelné zápasové zkušenosti v mezinárodní konkurenci)
- pro start na turnajích, kam se zpočátku bez bodů v žebříčku hráči nedostanou, volné karty
- letenky (mnohdy velmi operativně i do několika hodin v závislosti na výsledku na příslušném turnaji) a ubytování
- kvalitní materiální vybavení (rakety, výplety, obuv, oblečení)
- další podporu jako je související administrativa (např. víza a splnění dalších podmínek pro vstup do různých zemí), účetnictví a daňové poradenství
Na zajištění výše jmenovaného jsou nezbytné finanční prostředky, dále pak kontakty a vyjednávací schopnosti a v neposlední řadě zkušenosti. Agentura dokáže kromě vlastních prostředků zajistit hráči výhodné smlouvy na vybavení, kdy hráči dostávají kromě materiální podpory také finanční částky a další bonifikace za úspěšný postup v kariéře. Pokud by se hráč rozhodl jednat s firmami o podpoře sám, nikdy nevyjedná stejně výhodnou smlouvu, jako ji dokáže vyjednat agentura. Agentura má také kontakty na tenisové federace a pořadatele turnajů (nebo sama dokonce některý turnaj pořádá) a dokáže tak hráčům zajistit volné karty, které jsou mnohdy naprosto klíčové pro zisk prvních bodů do žebříčku. Dokáže také zajistit vhodné trenéry, fyzioterapeuta, dietologa, lékaře. Dokáže hráči sestavit vhodný a smysluplný turnajový program (s ohledem na náročnost, šanci zisku bodů, herní rozvoj a ekonomickou stránku cest). Dokáže být hráči mentorem a poskytnout i psychickou podporu v časech, kdy se nedaří.
Toto všechno dokáže agentura hráči nabídnout. Nabídnout v době, kdy jsou hráči a hráčky „bezejmennými“ na světové tenisové mapě. Možná sbírají jeden titul za druhým na domácích turnajích, ale takových běhá po světě mnoho a mnoho dalších, se stejnou a mnohdy ještě větší touhou prosadit se jednoho dne na stejném „kolbišti“. Je zřejmé, že „investorské riziko“ je z pohledu agentury, která podepíše s např. třináctiletou dívkou nebo dvanáctiletým chlapcem smlouvu, ve které se zavazuje jim po mnoho let platit výdaje spojené s tenisovým rozvojem, extrémně vysoké. Ano, když se hráči nebo hráčce podaří prosadit se ve světovém tenise, odvádí pak nejčastěji okolo 20 % svých výdělků (po zdanění) takové agentuře, která do nich investovala, ale překážek na cestě mezi tenisovou elitu je mnoho. Jednak je to ztráta výkonnosti a konkurenceschopnosti při přechodu mezi dospělé, což není jev neobvyklý, ba spíše naopak. Však se podívejte např. na mužský žebříček a jména, která se na špici drží již téměř dvě dekády – Federer, Nadal a Djokovič, ale i Wawrinka, Verdasco, Lopez a další „veteráni“. K nim přidejte zástupce mladší generace Thiema, Tsitsipase, Zvereva, Medveděva, Rubleva.. Dostat se mezi tyto hráče chce tisíce a tisíce dalších, ale „vystrnadit“ jedno z těchto jmen se povede opravdu jen vyvoleným. Konkurence v tenise je obrovská a naprosto neúprosná. Kromě ztráty výkonnosti může kariéru ohrozit zranění nebo změna životních preferencí, kdy se tenista rozhodne nakonec věnovat studiu a jiné profesi, než se drát o místo v první světové stovce, která zajistí hráči zajímavé výdělky. Kdo v těchto případech vrátí agentuře proinvestované prostředky a úsilí? Nikdo.
Samozřejmě, existují i lichvářské smlouvy, kdy neseriózní agentura může zneužít svého postavení a požadovat po hráči eventuální podíl z výdělku i ve výši 50 % a více. Takové smlouvy určitě nepředkládají zavedené agentury na sportovním poli a mladí sportovci by je podepisovat neměli.
V ostatních případech je však spolupráce mezi agenturami a hráči naprosto férová, neboť špička je velmi úzká. Obzvláště ta tenisová, která nabízí 100 míst pro muže a 100 míst pro ženy, neboť od 100. místa začínají být výdělky především díky startu na grandslamech zajímavé. Představte si špičku ledovce nad hladinou vody jako ty úspěšné, a obrovské masy ledu pod vodou jako ty neúspěšné. Přesně tak to v tenise chodí, těch neúspěšných je nepoměrná většina, a i tyto hráče mají v dobré víře ve svém portofoliu sportovní agentury. To znamená, že u mnoha hráčů se investovaná částka a úsilí agentuře nikdy nevrátí.
Autor: Jakub Svoboda
Foto: Martin Sidorják
