Pohled experta: Může za všechno „hlava“?

Asi jste také slyšeli věty jako: „Prohrál kvůli hlavě!“ „Rozhodla hlava.“ „Má talent, ale brzdí ho hlava!“ „Nemá hlavu.“ apod. Jakoby snad v tenise o výsledku rozhodovala jen hlava. Svým způsobem je to pravda, neboť vše, co děláme, je řízeno mozkovou činností, takže pokud chceme pohnout rukou nebo nohou, pokyn skutečně vzniká v hlavě. Jak uvádí známý tenisový trenér a odborník Richard Schönborn: „Tenis je hra, která se hraje na prostoru o velikosti pouhých 15 centimetrů – mezi ušima!“ Pokud však budeme chápat „hlavu“ jako psychiku hráče, pak si dovolím polemizovat s tvrzením, že v tenise rozhoduje jen „hlava“.

Existuje mnoho hráčů, o kterých trenéři či rodiče říkají, že v tréninku hrají skvěle, ale v zápase nedokážou svoje schopnosti prodat. Důvod? Přeci „hlava“. Moje otázka ale zní, co tito hráči ovládají v tréninku? Hrát 15 minut forhend křížem bez chyby? Hrát voleje z místa bez chyby? Podávat jedno podání za druhým z koše bez chyby? Pokud ano, tak v pořádku. Ale další otázka zní – nastane v zápase moment, kdy hráč hraje 15 minut křížem z místa forhend, nebo stojí na síti a hraje voleje, nebo podává jedno podání za druhým ze stejné strany? Nikoliv. V tréninku se trénuje řada činností, které v zápase v takové podobě nikdy nenastanou. Zápas a každý bod má vždy jiný průběh a hráč reaguje na řadu specifických situací. Už jenom to, že po podání následuje většinou výměna, je zcela odlišné od trénování jednoho podání za druhým z koše, kdy se hráč dostává do určitého rytmu, který ale výměny a hra o body narušují. Za zhoršenými výkony v zápasech tak nemusí být nutně „hlava“, ale trénink, ve kterém chybí nácvik zápasových situací.

Samozřejmě, můžeme mít hráče, který trénuje zápasové situace a dokonce hraje výborně tréninkové zápasy, ale v zápasech soutěžních podává citelně slabší výkony. Pak se můžeme oprávněně ptát, zda stojí za horšími výkony slabší psychická odolnost. Nicméně i ta by se měla trénovat, např. formou tréninkových zápasů „o něco“ – o colu, peníze, tresty (běhání, úklid kurtu apod.), aby se i v tréninku vytvářel na hráče alespoň nějaký tlak.

Nelíbí se mi, že se v tenise často vše schovává za „slabou hlavu“. Nedávno se mě někdo zeptal, zda je tenis skutečně hlavně o „hlavě“. Mimo jiné jsem řekl, že ve srovnání s kolektivními sporty je tenista pod mnohem větším tlakem a že např. fotbalista je v podobné situaci, jako tenista prakticky celý zápas, maximálně při zahrávání pokutového kopu. Tenista je zodpovědný za každý svůj bod a každá jeho slabší chvilka se projeví na skóre zápasu. Slabší chvilka jednoho hráče z 11 se nemusí projevit na skóre vůbec. Na druhou stranu ale chybějící schopnosti či dovednosti nenahradí sebelepší „hlava“. To, že Nadal doběhne a vrátí nemožné míče není jen otázka vůle a vítězného ducha, kdy se tento hráč rve o každý bod, ale také tréninkem rozvíjeného talentu, schopností a dovedností. Mohu mít hráče překypujícího sebevědomím, ale pokud nedokáže daný úkon provést, sebevědomí je mu k ničemu. Jedná se pak spíše o aroganci, protože dané sebevědomí je prázdné a není podloženo schopnostmi. Jinými slovy, jak jsem jednou někde četl: „Matkou sebevědomí je schopnost.“

Podobný pohled měl již v roce 1996 český tenista a trenér Steffi Grafové Pavel Složil, který tehdy pro Magazín Koktejl řekl: „Řada hráčů prohraný zápas zdůvodňuje právě psychickou nevyrovnaností. Myslím, že se dnes o psychice a koncentraci hovoří až přespříliš. Dost často se na tyto dva aspekty svaluje neúspěch, jak jste sami řekli. V „naší době“ jsme také bývali nervózní, ale buď jsme tenis hrát uměli, nebo neuměli. Podle toho nás posuzovali.“ Nyní, o 25 let později, se ještě více zdůrazňuje význam mentální přípravy sportovců a řada tenisových hráčů a hráček přiznává spolupráci s psychology. To je jistě pro rozvoj sportu dobře, na druhou stranu ale často někteří psychologové a mentální kouči odtajňují, co s hráči konzultují a jak s jejich nitrem pracují a odkrývají tak jejich slabiny, což není dle mého názoru správné. Danému hráči to může škodit, protože soupeř díky tomu nahlédne někam, kam by neměl.

Závěrem bych uvedl citát Arthura Ashe: „Klíčem k úspěchu je sebevědomí. A klíčem k sebevědomí je příprava.“ I proto souhlasím se zařazováním psychologické přípravy do tréninku tenistů, aby příprava na zápas byla komplexní a hráč dokázal předvést maximum ze svého potenciálu.  Ale byl bych nerad, aby se za „slabou hlavu“ schovávaly nedostatečné pohybové a fyzické schopnosti a dovednosti, jak se již bohužel občas děje..

Autor: Jakub Svoboda

Foto: Martin Sidorják

Zdroje: 
Richard Schönborn - Strategie + taktika v tenisu
Vladimír Houdek - Cesta na tenisový trůn
Koktejl - Život po Steffi