Blog Vladimíra Houdka: Wimbledon – turnaj turnajů – Král (NE)padl

Ve své knize „Cesta na tenisový trůn" uvádím, že Masters, turnaj ATP / WTA hraný vždy na konci každé tenisové sezony, je turnajem za odměnu. Zkrátka za to, že hráč měl veleúspěšný rok.

Wimbledon je turnajem za odměnu také, ale umožněný podstatně většímu množství hráčů, než pouze osmi nejlepším. Kdo by si nechtěl zahrát turnaj, který je „králem" mezi ostatními turnaji. Ten, kdo se věnuje od svých dětských let tenisu, touží si zahrát v areálu, který má neopakovatelnou atmosféru, které se zkrátka nic nevyrovná. Do Wimbledonu můžete přijet poprvé, anebo třeba po dvacáté, ale stejně když projdete vstupní bránou, máte zvláštní pocit. Alespoň já to tak mám. Ze všech koutů na vás dýchá historie a vy máte pocit, že každou chvíli potkáte některého z „velikánů" dávné historie.

Všichni se chovají tak nějak způsobněji, ať už se to týká samotných hráčů nebo diváků. Každý si Wimbledon vychutnává po svém, ať při pověstných jahodách se šlehačkou, skleničce šampaňského nebo Pimmsu. Ale ať už dáváte přednost čemukoliv, ze vzduchu čpí neopakovatelná radost, a to z toho, že ti, co mají rádi tenis, mohou být právě v této chvíli na takto tenisově posvátném místě.

Už samotná čtvrť Wimbledon na vás dýchá takovým zvláštním klidem. Okolí tenisového areálu je tvořeno spoustou malebných baráčků se zahradami, a mnoho z nich je právě v době konání využíváno ať už hráči, kteří si je pronajímají, aby byli areálu co nejblíže, anebo pak společnostmi, které zastupují zmiňované hráče a vytvářejí jim potřebný celoroční servis. Právě tady probíhají různá setkání hráčů, manažerů, hráčských agentů a domlouvají se zde případné nové kontrakty.

Myslím, že letošní Wimbledon byl fantastický. Organizace je vždy dokonalá. Nepamatuji se, že bych z mého pohledu mohl organizátorům někdy něco vyčíst. Ale já mám nyní na mysli především úroveň letošních utkání. A kdo so o to zasloužil nejvíce? Nepřekvapí, že podle mě opět ti, kteří tvoří dějiny tenisu již déle než jen v posledním desetiletí: Federer – Nadal – a staronový vítěz Novak Djokovič. Jejich konzistentní výkonnost je až neuvěřitelná. Možná jen škoda, že vítěznou tečku po epickém finále neudělal Roger Federer. Ale to je jen otázka názoru, resp. komu kdo více drží palce. Přiznávám, že já patřím mezi ty, kteří to přáli Rogerovi. To však nic nemění na faktu, co se týká neuvěřitelné úrovně nejen zmiňovaného finále, ale i všech zápasů kde tito tři šampioni ve Wimbledonu nastoupili. Proto „král" nepadl. Nejen proto, že „králové" tam byli tři, ale i proto, že to jak hrál Roger Federer ve finále a jaké výkony ve Wimbledonu předváděl – i přes porážku je pro mě vítězem. I když on to samozřejmě vnímá jinak. Vítěz může být jen jeden. Tak třeba zase ve finále příští rok a opět jeden z těchto „tří králů". Který to bude??

Autor: VH

Foto: STP