Blog Vladimíra Houdka: Velikáni světového tenisu aneb ty nejlepší údery - Nejlepší ritern (muži)

Mnohokrát jsem četl či slýchával na různých seminářích, jak jsou důležité koncovky zápasů, setů nebo dokonce některých jednotlivých gemů. Určitě ano, proti tomu se jistě nedá nic namítat. Bez toho by se nedaly vyhrávat žádné těžké vyrovnané zápasy.

Já k tomu ještě ale i přidávám to, že jak jsou důležité zmiňované koncovky, tak i stejně jsou důležité začátky oněch zápasů, chcete-li setů. Ne vždy se vám podaří zápas otočit – když si právě začátek necháte utéct. Nehledě na to, že soupeř, který mohl být před zápasem lehce nervózní, dobrým začátkem v utkání se uklidní a vše se pak vyvíjí třeba úplně jinak.

A proč zmiňuji právě začátky!? Jelikož, i jak začne jednotlivá výměna prvním úderem, tak i podle toho se potom celá odehrává. Jistě – skvělým úderem „tok“ výměny můžu vždy zvrátit, ale to nic nemění na faktu, jak je servis a ritern v tenise nesmírně důležitý.

A právě ritern, to je dalších Top 10 hráčů tenisové historie v mých očích. Určitě by se dalo vybrat klidně dalších 100 skvěle riternujících (i více), a podle mnohých třeba úplně odlišných, než jsou ti „Top“, které zde jmenuji.

Platí i to (viz níže), že nelze brát v potaz jednotlivé generace a soupeře, kteří v té dané době proti sobě hráli, a „křížit“ je mezi sebou – tím chci jen říct, že nemůžeme porovnávat třeba tehdy servírujícího Roda Lavera s dnes riternujícím Carlosem Alcarazem. Důvodem je nejen celkový vývoj a globální konkurence v tenise jako takovém, ale pak i samozřejmě i jednotlivé materiály u raket, míčů a strun.

Jak jsem již zmínil – riternujících hráčů byla a je celá řada, a i jejich pojetí provedení riternu rozdílná. Někteří hráči stáli (stojí) blíže k základní čáře (např. Andre Agassi), jiní naopak více vzadu (Rafael Nadal). Je jisté, že více účinný ritern je z postavení co nejblíže základní čáry, aby servírující měl co nejméně času na další úder. Otázkou je, zda-li při současné síle a rychlosti servírujících hráčů, je vůbec možné riternovat uvnitř kurtu? Ale proč ne – záleží i na rychlosti, šikovnosti a dobré předvídavosti riternujícího hráče. A z druhého podání to vše samozřejmě platí dvojnásob.

Kdybych měl či musel říct pouze jedno jméno – toho hráče „The Best“ riternujícího, řekl bych: Novak Djokovič. Ten je podle mého názoru tím úplně nejlépe riternujícím v celé tenisové historii! Ale hned za ním by následovala další zvučná jména skvěle riternujících hráčů – ať už by to byli ti, kteří jsou v mém „Top 10“, jako např. Andre Agassi, Björn Borg nebo Jimmy Connors.

Nikdy jsem nebyl moc na statistiky, a tak můj výběr je pouze čistě pocitový – jak a který úder či hráč mě zaujali. Ale podle již zmiňovaných statistik by se hodně vysoko dostali překvapivě i hráči, které bych na riternu netipoval, jako např. fantastický ve všech tenisových činnostech Roger Federer, nebo Andy Murray, dále i Stefan Edberg a Ivan Lendl.

Mimo zmiňovanou „desítku“ ještě řeknu jména jako: Schwartzman, Villas, Corria, David Ferrer... a takto bych mohl pokračovat ještě dlouho.

A tak tedy zůstanu reději jen u té mé „Top 10“!!

Top ritern (muži):

• Novak Djokovič

• Andre Agassi

• Lleyton Hewitt
• Bjorn Borg
• Michael Chang
• Jimmy Connors
• Rafael Nadal
• Carlos Alcaraz
• Jim Courier
• David Nalbandian

Jen pro připomenutí, v prvním Blogu se jednalo o nejlépe servírující muže, a kdo to tedy byl : Sampras – Ivaniševič – Karlovič – Kyrgios – Roddick – Becker – Federer – Tanner – Isner – Berdych.

V tom druhém se jednalo o Top servis žen: S.Williams – Navrátilová – V.Williams – Davenport – Ka.Plíšková – Vandeweghe – Suková – Barty – Kr.Plíšková – Goerges.

Ve třetím forhend mužů: M. del Potro – Courier – Gonzalez – Lendl – Alcaraz – Federer – Sampras – Berdych – Nadal – Rublev.

Ve čtvrtém forhend ženy: S. Williams – Graf – Seleš – V. Williams – Šarapovova – Keys – Barty – K. Plíšková – Azarenka – Ivanovič.

V pátém bekhend muži : N. Djokovič – J. Connors – C. Alcaraz – D. Nalbandian – A. Agassi – S. Wawrinka – R. Gasquet – S. Edberg – D. Thiem – S. Tsitsipas – R. Federer – G. Dimitrov – J. Sanchez – P. Rafter – F. Santoro.

V šestém bekhend ženy: J. Henin – K. Clijsters – M. Seleš – E. Rybakina – P. Kvitová – M. Hingis – S. Williams – V. Williams – H. Mandlíková – G. Sabatini – S. Graf – M. Navrátilová – A. Barty – J. Novotná – M. Niculescu.

V sedmém rychlost (pokrytí dvorce) muži: N. Djokovič – M. Chang – G. Coria – T. Muster – R. Nadal – M. Rios – C. Alcaraz – D. Ferrer – A. Agassi – A. Minaur .

V osmém rychlost (pokrytí dvorce) ženy: S. Graf – H. Mandlíková – S. Halep – J. Henin – C. Wozniacki – A. Kerber – I. Swiatek – F. Schiavone – A. Sanchez Vicario – S. Errani.

V devátém volej a přechod a hra na síti (muži): S. Edberg – B. Becker – J. McEnroe – P. Sampras – R. Laver – J. Kodeš – R. Federer – J. Connors – P. Rafter – R. Štěpánek.

V desátém volej a přechod a hra na síti (ženy): M.Navrátilová – J. Novotná – H. Mandlíková – H. Suková – B. Strýcová – B. Krejčíková – K. Muchová – A. Barty – S. Kuzněcovová – S. Stosur .

Pozn.: U mužských i ženských bekhendů se jedná o kombinaci, resp. rozdělení úderu na: obouruč – jednoruč – čop.

U každého hráče se jedná o úder v dobách jeho nejlepší formy, či žebříčkového postavení a nelze srovnávat konkurenci jednotlivých hráčů v dané době s jinou tenisovou generací.

Níže původní text z předchozích blogů "Velikáni světového tenisu aneb ty nejlepší údery"

Od té chvíle v dětství, kdy jsem se začal pohybovat v tenisovém prostředí, tak jsem mnohokrát opakovaně slýchával diskuze o tom, kteří z hráčů či hráček jsou ti nejlepší v celé tenisové historii.

Odpověď na tuto otázku je velice komplikovaná – neobjektivní, chcete-li více méně vždy tak trochu subjektivní. V odpovědi můžou hrát svojí roli i určité sympatie k jednotlivým hráčům, anebo k jejich herním stylům. Dalším důležitým faktorem je pak doba, ve které každý z hráčů působil, a to pak především s ohledem i na soupeře, se kterými se utkával. Tím chci jen zdůraznit, že i konkurence v každém tenisovém období sehrávala svoji velkou roli. Další neméně podstatnou kapitolou byl a je vývoj materiálů, který se samozřejmě nejvíce podepsal do výroby stále kvalitnějších tenisových raket, povrchů (popř. i míčů), a ovlivnil tak i vývoj a změnu herních stylů.

Z těchto mnoha důvodů je pak velice těžké určit nejen nejlepšího či „top“ nejlepší hráče tenisové historie – co se týká jejich výkonnosti a případně i celkového množství získaných turnajových titulů – ale pak i toho, který že z hráčů měl nejlepší servis, forhend či jiný úder, popř. pohyb po dvorci, bojovnost nebo jiné další tenisové přednosti.

I tak se vždy pokusím najít ze svého subjektivního pohledu „Top 10“ hráčů z tenisové historie (i současnosti), kteří byli či jsou těmi úplně nejlepšími v některé ze svých tenisových činností (úderů), přičemž vím, že do těchto deseti jmen se nemůžou vměstnat všichni ti, kteří by si to případně ještě zasloužili.

Co člověk, to názor – proto se mnou mnozí nemusí souhlasit – a mohou si vytvořit úplně jiný vlastní tenisový úderový „dream team“.

Z mé knihy (Cesta na tenisový trůn) přikládám výňatek – z mého pohledu „ideální tenista“:

Možná už vás to někdy také napadlo. A docela jistě jste si na dvorci posteskli: Mít tak servis jako Sampras… O čem mluvím? O tom, jak by bylo zajímavé moci vytvořit ideálního hráče; vzít si od těch nejlepších jejich největší zbraně, nejlepší údery a vlastnosti, a sestavit neporazitelné eso. Naštěstí nic takového udělat nelze, a tak musíme zůstat jen u teorie a takového supertenistu si zkusit představit. Nevím, jak těžké rozhodování by čekalo vás, pro mě by tak složité nebylo.

Začnu-li u (prvního) podání, vybíral bych z několika dobrých možností. Asi bych neprohloupil, kdybych řekl Pete Sampras nebo Boris Becker. Jejich první servis, to byla skvělá kombinace razance a umístění, ale také spolehlivosti. Byl to úder méně čitelný, navíc uměli servis variovat. Tím pádem dávali mnoho es a přímých bodů z podání a získávali množství dalších snadných bodů.

Druhé podání bych si vypůjčil od Stefana Edberga, a to především pro jeho precizní umístění a pro soupeře nepříjemný kick.
Forhend? Hodně nátlakový a účinný je Del Potrův, podobný byl Lendlův a skvělý je i ten Federerův. Ve všech případech jde o dominantní úder, kterým všichni zmínění hráči tlačí/tlačili soupeře do defenzivy a dělají/dělali hodně vítězných bodů – zkrátka skutečná zbraň.
Pokud jde o bekhend, chtěl bych mít v rejstříku ten Stana Wawrinky, nebo obouručný Novaka Djokoviće. U obou jde o velice jistý úder, oba se mohou bez obav pustit do delší výměny, dělají minimum nevynucených chyb, ale současně dokážou z bekhendu hrát vítězné míče.
Čopovaný bekhend bych si vzal od Rogera Federera. Je jednoduše perfektní a lze ho využít jak v mezihře, tak při aktivní obraně, kdy otupí útočnou hru soupeře, ale i při náběhu na síť.
Při riternu bych postavil k základní čáře Andreho Agassiho či Novaka Djokoviće. Jejich ritern eliminuje i ty nejtvrdší servisy, nadto je milimetrově přesný a díky tomu precizní i při prohozu.
Ve hře na síti bych se opřel o voleje Borise Beckera či Feliciana Lopeze, pokud jde o přehled a cit pro míč, pak je mým favoritem Radek Štěpánek.
Zbývají už jen dva aspekty. Pro dokonalý pohyb, chcete-li rychlost, bych zvolil nohy Michaela Changa. A pokud jde o vůli, bojovnost a mentální odolnost, v tom je nepřekonatelný Rafael Nadal.
Takový hráč by asi pár úspěchů získal, co říkáte?

Ne vždy musí být tenisový úder tak říkajíc oku lahodící – chcete li technicky či učebnicově perfektní, a to dle představ tenisových odborníků a různých tenisových metodiků. Vždyť pro příklad takové údery Johna McEnrorea (forhend), nebo abych nechodil příliš do historie, tak současně hrajícího Daniela Medvěděva rozhodně nejsou také podle „tenisové učebnice“. Ze všeho nejdůležitější je funkčnost neboli efektivita daného úderu. Co hráč, to tak trochu odlišná a osobitá tenisová technika, která by vás ale neměla určitě v žádném případě limitovat, ba naopak měla by být jednou z vašich největších zbraní.

Top ritern (muži):

• Novak Djokovič

• Andre Agassi

• Lleyton Hewitt
• Bjorn Borg
• Michael Chang
• Jimmy Connors
• Rafael Nadal
• Carlos Alcaraz
• Jim Courier
• David Nalbandian

Autor: Vladimír Houdek

Foto: Martin Sidorják, archiv Sport Towers Prague