Blog Vladimíra Houdka: Velikáni světového tenisu aneb ty nejlepší údery - TOP volej/hra na síti (ženy)

V dalším mém Blogu pokračuji v tom, co jsem již načal v předcházejícím, a to volejem a tedy celkově vzato mně již tak trochu absentující hrou na síti a i přechodem k ní. V tomto případě se bude jednat o ženy.

Prakticky si myslím, že bych mohl ponechat text z minulého Blogu, jelikož o žádné velké odlišnosti se jednat nebude. (původní text – viz níže)

Hra na síti, a to ve větší míře, mi chybí jak na mužském okruhu (ATP), tak i na tom ženském (WTA).

Po zveřejnění mého minulého Blogu (k tomuto tématu), jsem si asi po třech týdnech přečetl článek s Rogerem Federerem, který se vyjadřoval obdobně k současnému pojetí tenisu, kdy i on podotýká, že mu dnešní hra připadá příliš monotóní a že všichni současní tenisté hrají vlastně stejně či obdobně. Zkrátka, chybí tam větší variabilita, pestrost a moment překvapení. V článku se dokonce Roger Federer vyjádřil tak, že on osobně za poslední rok, zhlédnul celý, až do konce snad pouze jen jeden zápas. (pozn. nevím, do jaké míry se jednalo o přesný a nebo doslovný překlad)

V každém případě to koresponduje s tím, co jsem již napsal – a jak pro diváka, tak i pro některé samotné hráče je škoda, že útočný celodvorcový tenis se zakončním u sítě nepraktikují ve větší míře.

Co se týká mého výběru „Top 10“ nejlepších žen na okruhu, tady budu tentokrát velkým patriotem. Výběr (jak již jsem několikrát napsal) je pouze můj subjektivní a vždy by se našlo mnoho dalších hráčů a hráček z různých časových údobí. A jak i u mužů se mi nepodařilo najít žádného současného „útočného síťaře“, tak tomu je i v případě žen, tedy až na dvě výjimky, a těmi jsou: Barbora Krejčíková a Karolína Muchová (momentálně obě nehrají z důvodu zranění). Určitě nenabíhají neustále na síť tak, jako třeba Martina Navrátilová nebo Jana Novotná, to ne, ale volej mají zvládnutý skvěle a s obrovským citem pro míč.

Jak jsem už napsal – tentokrát se bude jednat z větší části o hráčky naše, konkrétně o sedm z deseti.

Pozn. V případě hry na síti (volej) nezařazuji do výběru Top 10 žádné deblisty a deblistky. Vždy se jedná o hráče, kteří dosáhli špičkových výsledků ve dvouhře a to buď na „velkých turnajích“ (grandslamech) a nebo se dostali do nejvyšších pater světových tenisových žebříčků v singlu!

Top volej/hra na síti (ženy):

• Martina Navrátilová

• Jana Novotná

• Hana Mandlíková

• Helena Suková

• Barbora Strýcová

• Caroline Garcia

• Ashleigh Barty

• Karolína Muchová

• Samantha Stosur

• Barbora Krejčíková

(část původního textu k mužskému tenisu - volej)
Možná nebudu jediný, kterému dnešní tenis přijde tak trochu „monotónní“. Celková úroveň je určitě fantastická, to ano, ale chybí mi tam větší pestrost a variabilita.

Součastní hráči jsou vynikající atleti, perfektně připravení po všech stránkách, ale všichni hrají tak trochu podobně. Tím mám na mysli agresivní hru – silný tlak z forhendu i bekhendu ze základní čáry. Chybí tam zkrátka moment překvapení.

To, o čem píši, dokládá i fakt, že od úplného počátku profesionálního tenisu se poprvé stalo, že v první světové desítce se neobjevil ani jeden hráč s jednoručným bekhendem.

Ještě v nedávné tenisové minulosti na sebe narazili hráči různých herních stylů – ať už tedy ten, který se neustále „sápal“ na síť proti obranáři „zakopanému“ daleko za základní čarou, nebo hráč, který vám neustále srážel míče čopem nízko pod nohy, anebo naopak „liftař“, který vám roztáčel míč tak, že přeskakoval až na tribunu. V ideálním případě pak někdo, kdo dokázal hru variovat tak, že jste nevěděli, jaký že míč na vás od něj na druhou stranu přiletí.

Hra se ale velice zrychlila – dnešní špičkoví hráči mají málo slabin, tedy jestli se vůbec dá hovořit o nějakých viditelných. A tedy objektivně vzato, asi by se jednalo doslova o „tenisovou sebevraždu“, když by dnes některý ze světových hráčů chodil takzvaně po každém míči na síť, a to ještě třeba na pomalejším povrchu. Prohozy od Nadala, Djokoviče, Alcaraze, ale i dalších jsou na neuvěřitelné úrovni, a k tomu ještě jak dokáží prohodit i z téměř již ztracených pozic. Ale i tak se nemohu zbavit dojmu, že častější přechod k síti by mohl u některých hráčů vést k lepším výsledkům. A to třeba i jen z psychologického hlediska (jak již jsem napsal výše) – z důvodu určitého momentu překvapení (variability), aby soupeř už vždy dopředu nevěděl, co může od vás čekat.

Napsat do této mé „TOP 10“ alespoň jednoho současného, tedy ještě nyní hrajícího tenistu je skoro nemožné. Ve všech předcházejících blozích jsem se snažil, aby tam bylo zastoupení hráčů jak z minulosti, tak i současnosti. Škoda, že si tedy ještě kariéru neprodložil jeden z těch úplně nejlepších tenistů všech dob a jeden z posledních tenisových „mohykánů“, který se vydával na síť relativně často, a to

Roger Federer. A z těch opravdu nedávno končících bych snad ještě alespoň zmínil třeba Radka Štěpánka a nebo Feliciana Lopeze.

Přemýšlím, a to aniž bych měl před sebou aktuální ATP žebříček, jestli mě napadne alespoň jedno ještě hrající jméno, někdo, kdo by alespoň na těch nejrychlejších površích chodil častěji na síť – a tak snad jen Andy Murray... Anebo ještě někdo??

Jen pro připomenutí, v prvním Blogu se jednalo o nejlépe servírující muže, a kdo to tedy byl : Sampras – Ivaniševič – Karlovič – Kyrgios – Roddick – Becker – Federer – Tanner – Isner – Berdych.

V tom druhém se jednalo o Top servis žen: S.Williams – Navrátilová – V.Williams – Davenport – Ka.Plíšková – Vandeweghe – Suková – Barty – Kr.Plíšková – Goerges.

Ve třetím forhend mužů: M. del Potro – Courier – Gonzalez – Lendl – Alcaraz – Federer – Sampras – Berdych – Nadal – Rublev.

Ve čtvrtém forhend ženy: S. Williams – Graf – Seleš – V. Williams – Šarapovova – Keys – Barty – K. Plíšková – Azarenka – Ivanovič.

V pátém bekhend muži : N. Djokovič – J. Connors – C. Alcaraz – D. Nalbandian – A. Agassi – S. Wawrinka – R. Gasquet – S. Edberg – D. Thiem – S. Tsitsipas – R. Federer – G. Dimitrov – J. Sanchez – P. Rafter – F. Santoro.

V šestém bekhend ženy: J. Henin – K. Clijsters – M. Seleš – E. Rybakina – P. Kvitová – M. Hingis – S. Williams – V. Williams – H. Mandlíková – G. Sabatini – S. Graf – M. Navrátilová – A. Barty – J. Novotná – M. Niculescu.

V sedmém rychlost (pokrytí dvorce) muži: N. Djokovič – M. Chang – G. Coria – T. Muster – R. Nadal – M. Rios – C. Alcaraz – D. Ferrer – A. Agassi – A. Minaur .

V osmém rychlost (pokrytí dvorce) ženy: S. Graf – H. Mandlíková – S. Halep – J. Henin – C. Wozniacki – A. Kerber – I. Swiatek – F. Schiavone – A. Sanchez Vicario – S. Errani.

V devátém volej a přechod a hra na síti (muži): S. Edberg – B. Becker – J. McEnroe – P. Sampras – R. Laver – J. Kodeš – R. Federer – J. Connors – P. Rafter – R. Štěpánek.

Pozn.: U mužských i ženských bekhendů se jedná o kombinaci, resp. rozdělení úderu na: obouruč – jednoruč – čop.

U každého hráče se jedná o úder v dobách jeho nejlepší formy, či žebříčkového postavení a nelze srovnávat konkurenci jednotlivých hráčů v dané době s jinou tenisovou generací.

Níže původní text z předchozích blogů "Velikáni světového tenisu aneb ty nejlepší údery"

Od té chvíle v dětství, kdy jsem se začal pohybovat v tenisovém prostředí, tak jsem mnohokrát opakovaně slýchával diskuze o tom, kteří z hráčů či hráček jsou ti nejlepší v celé tenisové historii.

Odpověď na tuto otázku je velice komplikovaná – neobjektivní, chcete-li více méně vždy tak trochu subjektivní. V odpovědi můžou hrát svojí roli i určité sympatie k jednotlivým hráčům, anebo k jejich herním stylům. Dalším důležitým faktorem je pak doba, ve které každý z hráčů působil, a to pak především s ohledem i na soupeře, se kterými se utkával. Tím chci jen zdůraznit, že i konkurence v každém tenisovém období sehrávala svoji velkou roli. Další neméně podstatnou kapitolou byl a je vývoj materiálů, který se samozřejmě nejvíce podepsal do výroby stále kvalitnějších tenisových raket, povrchů (popř. i míčů), a ovlivnil tak i vývoj a změnu herních stylů.

Z těchto mnoha důvodů je pak velice těžké určit nejen nejlepšího či „top“ nejlepší hráče tenisové historie – co se týká jejich výkonnosti a případně i celkového množství získaných turnajových titulů – ale pak i toho, který že z hráčů měl nejlepší servis, forhend či jiný úder, popř. pohyb po dvorci, bojovnost nebo jiné další tenisové přednosti.

I tak se vždy pokusím najít ze svého subjektivního pohledu „Top 10“ hráčů z tenisové historie (i současnosti), kteří byli či jsou těmi úplně nejlepšími v některé ze svých tenisových činností (úderů), přičemž vím, že do těchto deseti jmen se nemůžou vměstnat všichni ti, kteří by si to případně ještě zasloužili.

Co člověk, to názor – proto se mnou mnozí nemusí souhlasit – a mohou si vytvořit úplně jiný vlastní tenisový úderový „dream team“.

Z mé knihy (Cesta na tenisový trůn) přikládám výňatek – z mého pohledu „ideální tenista“:

Možná už vás to někdy také napadlo. A docela jistě jste si na dvorci posteskli: Mít tak servis jako Sampras… O čem mluvím? O tom, jak by bylo zajímavé moci vytvořit ideálního hráče; vzít si od těch nejlepších jejich největší zbraně, nejlepší údery a vlastnosti, a sestavit neporazitelné eso. Naštěstí nic takového udělat nelze, a tak musíme zůstat jen u teorie a takového supertenistu si zkusit představit. Nevím, jak těžké rozhodování by čekalo vás, pro mě by tak složité nebylo.

Začnu-li u (prvního) podání, vybíral bych z několika dobrých možností. Asi bych neprohloupil, kdybych řekl Pete Sampras nebo Boris Becker. Jejich první servis, to byla skvělá kombinace razance a umístění, ale také spolehlivosti. Byl to úder méně čitelný, navíc uměli servis variovat. Tím pádem dávali mnoho es a přímých bodů z podání a získávali množství dalších snadných bodů.

Druhé podání bych si vypůjčil od Stefana Edberga, a to především pro jeho precizní umístění a pro soupeře nepříjemný kick.
Forhend? Hodně nátlakový a účinný je Del Potrův, podobný byl Lendlův a skvělý je i ten Federerův. Ve všech případech jde o dominantní úder, kterým všichni zmínění hráči tlačí/tlačili soupeře do defenzivy a dělají/dělali hodně vítězných bodů – zkrátka skutečná zbraň.
Pokud jde o bekhend, chtěl bych mít v rejstříku ten Stana Wawrinky, nebo obouručný Novaka Djokoviće. U obou jde o velice jistý úder, oba se mohou bez obav pustit do delší výměny, dělají minimum nevynucených chyb, ale současně dokážou z bekhendu hrát vítězné míče.
Čopovaný bekhend bych si vzal od Rogera Federera. Je jednoduše perfektní a lze ho využít jak v mezihře, tak při aktivní obraně, kdy otupí útočnou hru soupeře, ale i při náběhu na síť.
Při returnu bych postavil k základní čáře Andreho Agassiho či Novaka Djokoviće. Jejich return eliminuje i ty nejtvrdší servisy, nadto je milimetrově přesný a díky tomu precizní i při prohozu.
Ve hře na síti bych se opřel o voleje Borise Beckera či Feliciana Lopeze, pokud jde o přehled a cit pro míč, pak je mým favoritem Radek Štěpánek.
Zbývají už jen dva aspekty. Pro dokonalý pohyb, chcete-li rychlost, bych zvolil nohy Michaela Changa. A pokud jde o vůli, bojovnost a mentální odolnost, v tom je nepřekonatelný Rafael Nadal.
Takový hráč by asi pár úspěchů získal, co říkáte?

Ne vždy musí být tenisový úder tak říkajíc oku lahodící – chcete li technicky či učebnicově perfektní, a to dle představ tenisových odborníků a různých tenisových metodiků. Vždyť pro příklad takové údery Johna McEnrorea (forhend), nebo abych nechodil příliš do historie, tak současně hrajícího Daniela Medvěděva rozhodně nejsou také podle „tenisové učebnice“. Ze všeho nejdůležitější je funkčnost neboli efektivita daného úderu. Co hráč, to tak trochu odlišná a osobitá tenisová technika, která by vás ale neměla určitě v žádném případě limitovat, ba naopak měla by být jednou z vašich největších zbraní.

Top volej/hra na síti (ženy):

• Martina Navrátilová

• Jana Novotná

• Hana Mandlíková

• Helena Suková

• Barbora Strýcová

• Caroline Garcia

• Ashleigh Barty

• Karolína Muchová

• Samantha Stosur

• Barbora Krejčíková

Autor: Vladimír Houdek

Foto: Martin Sidorják, archiv Sport Towers Prague