Blog Vladimíra Houdka: V hlavní roli trenér??
Prakticky po většinu svého profesního, tedy tenisového, života jsem se cítil jako trenér. A i když jsem časem (částečně) vyměnil tenisovou raketu za manažerskou židli (samozřejmě opět „tenisovou“), cítím se jím dodnes. Proč se o tom zmiňuji? Protože i když jsem měl hájit své trenérské řemeslo, často tomu bylo naopak. Jak to myslím? Tak, že jsem mnohokrát opakoval hráčům, se kterými jsem spolupracoval (nyní mám na mysli především už ty trochu starší), aby nikdy příliš nepřeceňovali pozici trenéra.
Ano – trenér je velice důležitou „částí“ každého (nebo skoro každého) dobrého hráče a jeho celého realizačního týmu. Ale pouze „částí“.. Trenér je velice důležitý v začátcích kariéry úspěšného tenisty, aby měl např. dobře založenou techniku úderů, i když dnes se k ní už nepřistupuje tak exaktně, jako tomu bylo v minulosti. Ale přeci jen, aby v budoucnu nebyl zatím malý tenista třeba limitován špatnými návyky. Není to však pouze o technice. V tom nejranějším období je to také o tom, podchytit hráče a nasměrovat ho na správnou tenisovou cestu. Tím myslím, aby měl samotný tenis rád a dělal ho s nadšením.
Ale o tom jsem nyní hovořit nechtěl. Teď mám na mysli hráče, který již nakročil do vrcholového tenisu anebo se již dokonce nachází v těch nejvyšších patrech ATP či WTA. Sám jsem příznivcem konzistentní dlouhodobé spolupráce a proto se mi osobně vždy líbily takové, jako v případě Stefana Edberga a jeho trenéra Tony Pickarda, Björna Borga s jeho koučem Lennartem Bergelinem, anebo abych nechodil příliš do minulosti, tak třeba ta současná Rafaela Nadala s jeho strýcem. A i když už Toni s Rafou nejezdí po turnajích, vydrželi spolu prakticky po celou kariéru. Příkladů by se našla ještě celá řada a byli by to hráči veleúspěšní, a to jak z řad mužů ATP, tak i z okruhu WTA. K tomu bych ještě dodal, že se mi líbí i spojení, kdy hráč kromě kouče má k dispozici bývalého skvělého hráče z okruhu. Ale pozor – ne vždy to musí zafungovat. A jak je to prakticky ve většině toho, co v životě děláme, je to hodně individuální. V jedné věci je to ale stejné. Že ani ten nejlepší trenér nedokáže za vás vyhrát zápas. Nedokáže za vás udělat ty správná rozhodnutí ve zlomových fázích zápasu, nedokáže uhrát tzv. big-pointy.
Ano – správně vás může na zápas připravit, namotivovat. uklidnit, zvolit správnou taktiku a já nevím co ještě... Ale jak jsem řekl na samotném začátku, nepřeceňoval bych pozici a důležitost samotného trenéra! A jestli si hráč myslí, že za něj pomyslně trenér promění mečbol, tak nepromění. Je určitě dobré, když kouč také nese jistou odpovědnost za hru svého svěřence, když může mít hráč alespoň trochu pocit, že vše neleží pouze na jeho bedrech a v zápase je stanovená taktika trenérem. Ale v hlavní roli je pouze hráč a ti ostatní jsou jen pouhý „kompars“. Což si mnozí hráči ale neuvědomují. K jejich škodě...
Bohužel, tak to ve sportu chodí všeobecně, ve fotbalu, hokeji, tenise a i v jiných sportech, hlavním „hromosvodem“ bývá povětšinou trenér, ale je potřeba také myslet na to, že nemůže dostat z hráče to, co v něm zkrátka není!
Autor: Vladimír Houdek
Foto: STP/Martin Sidorják