Blog Vladimíra Houdka: US Open – gigant mezi turnaji

Myslím, že každý z tenistů či tenisových fanoušků má svůj oblíbený turnaj – tedy úplně ten nejoblíbenější. Když bych měl na nějaký turnaj ukázat já, byl by to, co se týká oblíbenosti, právě US Open. Jistě, krásných turnajů, kam se rád vracím, je celá řada a každý má svá specifika. Dvojnásob to platí u grandslamů a pak především třeba u Wimbledonu. Ten se prakticky vymyká všemu ostatnímu. Ale jak jsem již řekl, já osobně upřednostňuji turnaj v New Yorku. Proč? Mám rád jeho celkovou atmosféru a pak velikost samotného areálu. A i když se do něj každý den valí tisíce a tisíce tenisových příznivců, přesto je tam podstatně snazší, na rozdíl od konkurenčních podniků, najít si kurt, kde bude hrát hráč (či hráčka) z Top 20 (nebo i Top 10) a vy nepotřebujete speciální lístek na daný dvorec. Je až neuvěřitelné, kolik že se „centrů" ve Flushing Meadows nachází. Ty hlavní jsou 3: Arthur Ashe Stadium s kapacitou přes 22 tis. diváků, Louis Armstrong Stadium (14 tis. diváků), Grandstand Stadium (přes 8 tis. Diváků). A další dvorce s kapacitou, že leckde na jiném turnaji by klidně takový dvorec posloužil jako hlavní centr na finálové utkání.

A i přes každodenní vysokou návštěvnost je, oproti jiným grandslamům, možné si zakoupit lístek do areálu ještě týž den. Turnaj během dvou týdnů vždy navštíví okolo 700.000 diváků. Ohromující číslo. Na jedné z mých prvních účastí jsem se dozvěděl, že US Open je jedna z nejvýdělečnějších sportovních akcí během jednoho kalendářního roku. Všeobecně – grandslamové turnaje generují velké zisky. A není se co divit, vždyť přitahují pozornost příznivců z celého světa.

Zajímavá je už i jen samotná cesta z Manhattanu do čtvrti Queens, kde se turnaj koná. A i když jsem měl možnost využít turnajové auto či bus – já osobně doporučuji metro. Vždy má pro mě určitou příchuť dobrodružství (i když je absolutně bezpečné – alespoň podle mého názoru) a i když je „spleť" mnoha tras dost nepřehledná, tak během turnaje může tak trochu k orientaci přispět množství nepřehlédnutelných tenisových fanoušků směřujících právě do Flushing Meadows. I výstup z metra u tenisového areálu a pak především cesta po mostku nad železniční tratí a všudypřítomní vykřikující vítající pořadatelé – to všechno vás okamžitě pohltí do té patřičné atmosféry. Bezpečnostní opatření a kontroly jsou dokonalé a i když před vámi stojí pár stovek dříve příchozích, není potřeba propadat panice, v areálu jste během pár minut.

Celkové zázemí je dokonalé, a to ať se týká diváků anebo pak samotných hráčů. Velké množství všemožného občerstvení určitě v horkém a také dost dusném počasí přijde vhod.

V posledních letech se nedalo si nevšimnout každoročních změn, úprav a různých modernizací. Vždy by se toho dalo vyjmenovat opravdu hodně, a tak za vše alespoň zmíním monumentální zatahovací střechu nad centrálním kurtem.

Samotnou kapitolou jsou pověstné večerní zápasy, na které jsou samozřejmě speciální lístky. Po posledním odpoledním utkání se dvaadvacetitisícový kolos celý vyprázdní, naběhnou úklidové čety, aby byl za několik minut připraven na dva vybrané zápasy toho daného dne, resp. večera. Tyto večerní zápasy jsou po většinou beznadějně vyprodány a mají neopakovatelnou atmosféru. A i když jsem si těchto zápasů mnohokrát opravdu moc užil, nemohu zapomenout na to, jak jednou (už je to přeci jen pár let zpátky) jsme kompletně celá naše skupina toho večera na centru usnula. Co si pamatuji, že zápas hrál tenkrát Andy Roddick, a jeden z našich spáčů byl (nebo byla) jeden hráč(ka), který po pár letech hrál na tom samém kurtu finále US Open. :-)

Autor: VH

Foto: STP