Blog Vladimíra Houdka: Tenisoví baviči - šoumeni a rebelové

Tenis je jedna velká emoce! Což samozřejmě platí pro veškerý sport, anebo alespoň pro většinu sportovních odvětví. Bez emocí se tenis neobejde – ať už se jedná o samotné hráče, jejich realizační týmy, především pak trenéry, nebo fanoušky.

Tyto emoce jsou dvojího druhu – ty pozitivní, které hráče vybičují ještě k lepším výkonům a výsledkům, a pak ty negativní, kdy naopak hráče vyvedou z potřebné koncentrace a jeho výkon jde dolů, a to buď krátkodobě, či až do konečného zápasového zmaru k celkové porážce. Tady hodně záleží na tom, jak dokáže hráč své emoce ovládat – zda-li pomůže sobě, anebo naopak soupeři.

Někteří hráči ale dokáží i vypjaté situace na dvorci odlehčit tak, že chvílemi jejich vedení zápasu vypadá jako dobře povedená exhibice.

Ať už se jedná typově o jakéhokoliv hráče, přijde mi, že v poslední době (letech) těchto hráčů ubývá, a že zmiňované emoce dokáží buď lépe zvládat či skrývat. Určitě je to i tím, že oproti předešlým tenisovým generacím se sport více profesionalizoval a dnes zde působí různí sportovní psychologové a mentální kouči.

Vypadá to, že doba Ilie Nastaseho je již nenávratně pryč, tedy alespoň z její velké části.

Ale i tak se v současném tenise najde celá řada, řekněme, impulzivních hráčů, jako jsou např. Daniil Medveděv, Andrej Rublev anebo již (asi pozvolna končící) Nick Kyrgios.

A z těch současných „bavičů“ bych asi jmenoval třeba: Alexandra Bublika, Francese Tiafoea nebo Gaela Monfilse.

Tady bych také asi neměl zapomenout na našeho Radka Štěpánka, kde to byla kombinace velkého tenisového umění, šikovnosti a pak i zábavného sportovního vystupování.

Ale ještě zpět k tenisovým „rebelům“ - právě již zmiňovaný Ilie Nastase, tak to byl asi jeden z největších tenisových bouřliváků a šoumenů v celé tenisové historii. Do této kategorie pak určitě patří například i John McEnroe nebo Jimmy Connors. V případě těchto dvou zmiňovaných tenistů si dovolím vyjádřit svůj názor, že právě „ventilované“ emoce jim dopomáhaly k ještě lepším výkonům a mnohdy svým tenisovým vystupováním znervózněli a rozhodili své soupeře. (pozn. To se však nedá říct o zápase na Roland Garros J.McEnroe – Ivan Lendl, kdy jeden takový moment možná prohrál Johnovi zápas a tím i vzal možnost získat někdy v kariéře titul v Paříži.)

Do katogorie hráčů „šoumenů“ bych na prvním místě zařadil hráče (oproti zvyklosti), který nikdy nezísklal žádný velký titul, ale za své neuvěřitelné umění a dovednost bavit lidi, se nesmazatelně zapsal do historie tenisu (i když především svojí účastí na různých exhibicích), a tím je Mansour Bahrami. Pro mě neuvěřitelný kouzelník s tenisovým míčem. Právě jeho exhibice s např. Henri Lecontem či Patem Cashem jsou to, čemu se zasměje snad každý tenisový fanoušek.

Ať se jedná o důležitý zápas, turnaj či exhibici, emoce negativní nebo pozitivní, o tenisového „rebela“ či „šoumena“, je tohle všechno to, co tenis určitě potřebuje.

Ve sportu (z mého pohledu) je ze všeho nejhorší nuda. Když je sport nudný, nikdo se na něj nebude dívat. Proto potřebuje kromě velkých šampionů i tyto „šoumeny“, přičemž se vůbec nevylučuje to, aby šoumen byl i velkým hráčem. A John McEnroe (a mnoho dalších) je toho důkazem.

Vždy je to za mě pouze „Top 10“ - a tak mnoho hráčů se do tohoto výběru opět nedostane, a rozhodně by si to zasloužili – a tentokrát je to ještě navíc rozděleno pouze na Top 5 „šoumeni“ a Top 5 „rebelové“.

Ale ať je to jedna či druhá polovina, pro mě jsou to všechno velké tenisové hvězdy, kdy „šoumenství“ se prolíná s emocí a neuvěřitelným tenisovým uměním!

Do tohoto Blogu (jak již bylo napsáno) jsem zahrnul pouze hráče s velkými emocemi a nebo tenisové „baviče“. Možná, že by ale nebylo úplně od věci napsat také „pár“ hráčů, kteří probouzeli největší emoce mezi fanoušky, a to už jen svým obrovským charismatem (samozřejmě kromě svých výkonů). Stačilo, aby se jen objevili v areálu či na ulici a strhlo se „davové šílenství“.

A tak opět pouze jen za mě uvedu některé ty „Top“ charismatické osobnosti:

Roger Federer – Andre Agassi – Rafael Nadal – Bjorn Borg – Rod Laver – Maria Šarapova – Gabriela Sabatini – Steffi Graf – Serena Williams – Chris Evert...

Top emoce  a show (muži):

• Ilie Nastase

• John McEnroe

• Jimmy Connors

• Nick Kyrgios

• Fabio Fognini

• Mansour Bahrami

• Henri Leconte

• Yannick Noah

• Alexandr Bublik

• Gael Monfils

Jen pro připomenutí, v prvním Blogu se jednalo o nejlépe servírující muže, a kdo to tedy byl : Sampras – Ivaniševič – Karlovič – Kyrgios – Roddick – Becker – Federer – Tanner – Isner – Berdych.

V tom druhém se jednalo o Top servis žen: S.Williams – Navrátilová – V.Williams – Davenport – Ka.Plíšková – Vandeweghe – Suková – Barty – Kr.Plíšková – Goerges.

Ve třetím forhend mužů: M. del Potro – Courier – Gonzalez – Lendl – Alcaraz – Federer – Sampras – Berdych – Nadal – Rublev.

Ve čtvrtém forhend ženy: S. Williams – Graf – Seleš – V. Williams – Šarapovova – Keys – Barty – K. Plíšková – Azarenka – Ivanovič.

V pátém bekhend muži : N. Djokovič – J. Connors – C. Alcaraz – D. Nalbandian – A. Agassi – S. Wawrinka – R. Gasquet – S. Edberg – D. Thiem – S. Tsitsipas – R. Federer – G. Dimitrov – J. Sanchez – P. Rafter – F. Santoro.

V šestém bekhend ženy: J. Henin – K. Clijsters – M. Seleš – E. Rybakina – P. Kvitová – M. Hingis – S. Williams – V. Williams – H. Mandlíková – G. Sabatini – S. Graf – M. Navrátilová – A. Barty – J. Novotná – M. Niculescu.

V sedmém rychlost (pokrytí dvorce) muži: N. Djokovič – M. Chang – G. Coria – T. Muster – R. Nadal – M. Rios – C. Alcaraz – D. Ferrer – A. Agassi – A. Minaur .

V osmém rychlost (pokrytí dvorce) ženy: S. Graf – H. Mandlíková – S. Halep – J. Henin – C. Wozniacki – A. Kerber – I. Swiatek – F. Schiavone – A. Sanchez Vicario – S. Errani.

V devátém volej a přechod a hra na síti (muži): S. Edberg – B. Becker – J. McEnroe – P. Sampras – R. Laver – J. Kodeš – R. Federer – J. Connors – P. Rafter – R. Štěpánek.

V desátém volej a přechod a hra na síti (ženy): M.Navrátilová – J. Novotná – H. Mandlíková – H. Suková – B. Strýcová – B. Krejčíková – K. Muchová – A. Barty – S. Kuzněcovová – S. Stosur.

V jedenáctém return (muži): N. Djokovič – A. Agassi – L. Hewitt – B. Borg – M. Chang – J. Connors – R. Nadal – C. Alcaraz – J. Courier – D. Nalbandian.

Pozn.: U mužských i ženských bekhendů se jedná o kombinaci, resp. rozdělení úderu na: obouruč – jednoruč – čop.

U každého hráče se jedná o úder v dobách jeho nejlepší formy, či žebříčkového postavení a nelze srovnávat konkurenci jednotlivých hráčů v dané době s jinou tenisovou generací.

Níže původní text z předchozích blogů "Velikáni světového tenisu aneb ty nejlepší údery"

Od té chvíle v dětství, kdy jsem se začal pohybovat v tenisovém prostředí, tak jsem mnohokrát opakovaně slýchával diskuze o tom, kteří z hráčů či hráček jsou ti nejlepší v celé tenisové historii.

Odpověď na tuto otázku je velice komplikovaná – neobjektivní, chcete-li více méně vždy tak trochu subjektivní. V odpovědi můžou hrát svojí roli i určité sympatie k jednotlivým hráčům, anebo k jejich herním stylům. Dalším důležitým faktorem je pak doba, ve které každý z hráčů působil, a to pak především s ohledem i na soupeře, se kterými se utkával. Tím chci jen zdůraznit, že i konkurence v každém tenisovém období sehrávala svoji velkou roli. Další neméně podstatnou kapitolou byl a je vývoj materiálů, který se samozřejmě nejvíce podepsal do výroby stále kvalitnějších tenisových raket, povrchů (popř. i míčů), a ovlivnil tak i vývoj a změnu herních stylů.

Z těchto mnoha důvodů je pak velice těžké určit nejen nejlepšího či „top“ nejlepší hráče tenisové historie – co se týká jejich výkonnosti a případně i celkového množství získaných turnajových titulů – ale pak i toho, který že z hráčů měl nejlepší servis, forhend či jiný úder, popř. pohyb po dvorci, bojovnost nebo jiné další tenisové přednosti.

I tak se vždy pokusím najít ze svého subjektivního pohledu „Top 10“ hráčů z tenisové historie (i současnosti), kteří byli či jsou těmi úplně nejlepšími v některé ze svých tenisových činností (úderů), přičemž vím, že do těchto deseti jmen se nemůžou vměstnat všichni ti, kteří by si to případně ještě zasloužili.

Co člověk, to názor – proto se mnou mnozí nemusí souhlasit – a mohou si vytvořit úplně jiný vlastní tenisový úderový „dream team“.

Z mé knihy (Cesta na tenisový trůn) přikládám výňatek – z mého pohledu „ideální tenista“:

Možná už vás to někdy také napadlo. A docela jistě jste si na dvorci posteskli: Mít tak servis jako Sampras… O čem mluvím? O tom, jak by bylo zajímavé moci vytvořit ideálního hráče; vzít si od těch nejlepších jejich největší zbraně, nejlepší údery a vlastnosti, a sestavit neporazitelné eso. Naštěstí nic takového udělat nelze, a tak musíme zůstat jen u teorie a takového supertenistu si zkusit představit. Nevím, jak těžké rozhodování by čekalo vás, pro mě by tak složité nebylo.

Začnu-li u (prvního) podání, vybíral bych z několika dobrých možností. Asi bych neprohloupil, kdybych řekl Pete Sampras nebo Boris Becker. Jejich první servis, to byla skvělá kombinace razance a umístění, ale také spolehlivosti. Byl to úder méně čitelný, navíc uměli servis variovat. Tím pádem dávali mnoho es a přímých bodů z podání a získávali množství dalších snadných bodů.

Druhé podání bych si vypůjčil od Stefana Edberga, a to především pro jeho precizní umístění a pro soupeře nepříjemný kick.
Forhend? Hodně nátlakový a účinný je Del Potrův, podobný byl Lendlův a skvělý je i ten Federerův. Ve všech případech jde o dominantní úder, kterým všichni zmínění hráči tlačí/tlačili soupeře do defenzivy a dělají/dělali hodně vítězných bodů – zkrátka skutečná zbraň.
Pokud jde o bekhend, chtěl bych mít v rejstříku ten Stana Wawrinky, nebo obouručný Novaka Djokoviće. U obou jde o velice jistý úder, oba se mohou bez obav pustit do delší výměny, dělají minimum nevynucených chyb, ale současně dokážou z bekhendu hrát vítězné míče.
Čopovaný bekhend bych si vzal od Rogera Federera. Je jednoduše perfektní a lze ho využít jak v mezihře, tak při aktivní obraně, kdy otupí útočnou hru soupeře, ale i při náběhu na síť.
Při riternu bych postavil k základní čáře Andreho Agassiho či Novaka Djokoviće. Jejich ritern eliminuje i ty nejtvrdší servisy, nadto je milimetrově přesný a díky tomu precizní i při prohozu.
Ve hře na síti bych se opřel o voleje Borise Beckera či Feliciana Lopeze, pokud jde o přehled a cit pro míč, pak je mým favoritem Radek Štěpánek.
Zbývají už jen dva aspekty. Pro dokonalý pohyb, chcete-li rychlost, bych zvolil nohy Michaela Changa. A pokud jde o vůli, bojovnost a mentální odolnost, v tom je nepřekonatelný Rafael Nadal.
Takový hráč by asi pár úspěchů získal, co říkáte?

Ne vždy musí být tenisový úder tak říkajíc oku lahodící – chcete li technicky či učebnicově perfektní, a to dle představ tenisových odborníků a různých tenisových metodiků. Vždyť pro příklad takové údery Johna McEnrorea (forhend), nebo abych nechodil příliš do historie, tak současně hrajícího Daniela Medvěděva rozhodně nejsou také podle „tenisové učebnice“. Ze všeho nejdůležitější je funkčnost neboli efektivita daného úderu. Co hráč, to tak trochu odlišná a osobitá tenisová technika, která by vás ale neměla určitě v žádném případě limitovat, ba naopak měla by být jednou z vašich největších zbraní.

Top emoce  a show (muži):

• Ilie Nastase

• John McEnroe

• Jimmy Connors

• Nick Kyrgios

• Fabio Fognini

• Mansour Bahrami

• Henri Leconte

• Yannick Noah

• Alexandr Bublik

• Gael Monfils

Autor: Vladimír Houdek

Foto: Pavel Lebeda, archiv Sport Towers Prague