Blog Vladimíra Houdka: (NE)přežitý čopovaný bekhend

Už v době, kdy se poprvé objevil na tenisové scéně legendární Björn Borg, jsem častokrát slýchával, že budoucnost tenisu bude patřit obouručnému bekhendu – že ten jednoručný prakticky vymizí a s ním pak především ten se spodní rotací neboli „čop“, chcete-li „slajs“.

Samotnému se mi to neposlouchalo moc dobře, jelikož svůj „čop“ jsem považoval za svou hlavní zbraň.

Sám jsem se ptal, jestli tomu tak opravdu je, resp. zdali čopovaný bekhend časem vymizí z repertoáru všech světových hráčů. Na druhou stranu jsem si odpovídal: Jak se bude hráč případně bránit? Jak bude měnit rytmus hry a pak především, jak bez čopu zvládne přechodovou fázi na síť?

Všechny tyto otázky byly i zároveň odpovědí – „čopovaný bekhend“ ze světového tenisu zmizet nemůže. A v případě, že ho někteří hráči nebudou používat, tak jedině k jejich škodě, jelikož jejich hra bude ochuzena o jeden důležitý prvek. A možná, že zásadní. Vítězství či porážka!? Hranice mezi úspěchem nebo neúspěchem je velice tenká.

Během následujících let opravdu došlo k tomu, že se obouručný bekhend začal prosazovat čím dál více, ale rozhodně se nepotvrdily „černé scénáře“ ohledně toho čopovaného. Tady je potřeba zmínit jednu věc, a to, že jednoručný bekhend můžeme vídat ve větší míře především v mužském tenise oproti tomu ženskému. Tedy co se týká procentuálnímu zastoupení v obou kategoriích, když si vezmeme třeba první „stovku“ v obou kategoriích.

Říct, který bekhend je účinnější, jestli ten jednoručný anebo naopak obouručný, je velice těžké. Před nějakou dobou by se dalo povědět, že jednoručný může být určitou slabinou. Vždyť i taktika například proti Federerovi se vždy nabízela – hrát mu většinu míčů právě do jeho slabšího jednoručného bekhendu. Ale když si vezmeme další hráče, už to tolik platit nemusí, spíše naopak. Kdo například – tak co třeba bekhend Dominika Thiema? Můžu ale pokračovat, myslím, že třeba bekhend Grigora Dimitrova, Stana Wawrinky a nebo Richarda Gasqueta se za slabinu rozhodně považovat nedají. A co nyní „jednoručák“ Tsitsipase? Jedním slovem paráda.

Já měl ale na začátku spíš na mysli (ne)přežitý čopovaný bekhend. Skvělá zbraň – možnost jak změnit rytmus hry, jak jí zpomalit, jak se z defenzívy úspěšně dostat zpět do výměny anebo jak zvládnout přechod na síť. Právě pomalejší „čop“ mi dává více času se dostat blíž k síti. A všichni tito zmiňovaní hráči ovládají čop fantasticky.

O čopovaném forhendu jsem se zmiňovat vůbec nechtěl, mnoho odborníků by jen při pomyšlení nad tímto úderem zvedla obočí. Ale pro příklad bych mohl dát Rafaela Nadala nebo Karolínu Plíškovou. Z kolika tak říkajíc skoro prohraných výměn se právě dostala tímto úderem a vymanila se z těžké defenzívy. Věřím, že je nyní za své čopované údery velice ráda, jelikož jí pomohly v mnoha těžkých situacích a třeba i otočit příznivě ve svůj prospěch vývoj některých zápasů. To mě samozřejmě vždy připomene, jak mi Karolína s Kristýnou na našich společných trénincích říkaly: „Vláďo, prosím tě, přestaň s tím čopem, vždyť už ho dnes nikdo prakticky nehraje.“ Přiznávám, že to vždy ve mně evokovalo, abych ho hrál ještě ve větší míře. Taktika je jasná, přeci vždy budu hrát soupeři co nejvíc to, co mu činí potíže. Věděl jsem tedy, že právě tento úder může Karolíně nebo Kristýně pomoci se dostat výš v jejich kariéře, a jednou třeba vyhrát velké finále.

Ano – čop zcela určitě není přežitým úderem. A podle mě nebude nikdy.

A na závěr této úvahy ještě něco – ve finále letošního US Open mezi Rafou a Medveděvem se hrál neuvěřitelný tenis. Spousty neskutečných výměn. Ale během tohoto utkání jsem si také všimnul, kolikrát si Rafa pomohl právě čopovaným úderem. A bylo to v situacích kdy se hrálo v zápase o mnohé. A já se nebojím tvrdit, že bez čopovaného bekhendu by tento zápas Rafa nevyhrál. Rafa však během své kariéry používá tento úder stále víc a víc a také čím dál více dokonaleji. Ne – čop přežitý určitě není!!

Autor: VH

Foto: Martin Sidroják / STP