Blog Vladimíra Houdka: (NE)pohodový letošní Australian Open

Ať už si vezmete kterýkoliv turnaj „velké čtyřky“, tedy grandslamů, určitě každý má své osobité kouzlo a mnohé „nej“, které tyto výjimečné turnaje řadí až na úplný pomyslný vrchol pyramidy turnajů hraných v tenisovém roce. Jsou to právě grandslamy, které přitahují největší pozornost tenisové veřejnosti, a to ať už kvůli samotné prestiži, budované po mnoha desetiletí, pro jejich osobitou atmosféru a pak především kvůli neuvěřitelným tenisovým bitvám, které se každý rok na těchto akcích odehrávají.

U každého z těchto GS turnajů mě napadne jedno slovo (i když by jich byla spousta dalších): Wimbledon = tradice , Roland Garros = Rafa , US Open = pompéznost.

A co Australian Open? U toho dám = pohoda. Ano, neuvěřitelná pohoda, dobrosrdečnost a vstřícnost. Organizátoři svým přístupem vytvářejí fantastickou atmosféru celého turnaje. A nejen to, ale i celkový servis pro hráče a jejich doprovod je na takové úrovni, které se jen stěží dá vyrovnat na ostatních turnajích.

Zmiňovaná pohoda na vás dýchá nejen v celém areálu, ale i v Melbourne a prakticky celé Austrálii.

Letos je však tomu bohužel jinak. Ne snad, že by se organizátoři začali chovat v opačném duchu, anebo že by nepokračovali v tom, jak je tomu v posledních letech zvykem, přicházet s různými vylepšeními, aby se hráči cítili zase o něco lépe, než tomu bylo v předcházejícím roce (což podle mě skoro již ani nejde). Ten důvod jsou katastrofální požáry, které postihly rozsáhlé oblasti Austrálie a které sebou přinášejí obrovské osobní tragédie.

Z těchto důvodů nemůže být letošní Australian Open tak pohodové, jak tomu pravidelně bývá. Je velice těžké se radovat, když utrpení je tak blízko.

A tak alespoň velké díky všem tenistům (a všem ostatním lidem), kteří jakýmkoliv způsobem přispěli v pomoci lidem a oblastem postiženým těmito smutnými událostmi.

I samotní tenisté to nemusí mít při zápasech jednoduché, těžko odhadovat jaká bude situace ohledně smogu. To nám ukáže již za tři dny začínající Australian Open 2020.

Autor: Vladimír Houdek

Foto: Martin Sidorják / STP