Blog Simony Skořepové: Roland Garros - moje srdcová záležitost
První grandslam roku v romantickém městě Paříž je jediným grandslamem na antuce. Je známý svou specifickou atmosférou i díky městu, ve kterém se koná. Hraje se kousek od Buloňského lesíka a to již téměř sto let. Za poslední roky areál prošel velkou proměnou. Ještě nedávno byl tím nejméně moderním ze všech míst, kde se grandslamy konají. Nyní je vše jinak. Naleznete zde i zastřešené kurty, které se využívají v případě špatného počasí. V době konání turnaje je tady déšť poměrně častý a to obzvláště tento rok. Střecha pořadatelům hodně pomohla se stíháním odehrání všech zápasů bez větších prodlev. Také nové osvětlení kurtů je příjemné a může se tedy na nich hrát až do večerních hodin.
Pro návštěvníky areálu si pořadatelé připravili mnoho příjemných změn. Je tu nyní více místa, kde se dá sednou a relaxovat při pohledu na velkou obrazovku a sledovat zápasy na centrech. Také hlavní obchod se suvenýry je mnohonásobně větších rozměrů, ale přesto je stále plný.
Oceňuji vyhlídkovou „věž“, která vás vynese do výšky a můžete se podívat na areál z ptačí perspektivy. Co mi tu ale stále chybí, je větší nabídka jídla. 😊
Prostory pro hráče se také poměrně dost změnily. Zázemí pro ně už také nebylo úplně moderní a pohodlné. Nyní tu naleznete dva zrekonstruované prostory, které jsou umístěny pod kurtem Philippe Chatrier a Suzanne Lenglen, tedy pod hlavními centr kurty v areálu.
Když to vezmu z pohledu hráčů, tak tzv. Players Lounge (prostor pro hráče) u Suzanne Lenglen patří k nejoblíbenějším místům hráčů a jejich týmů. Je prakticky pokaždé úplně plný lidmi. Je tu část jídelní, kavárenská, venkovní terasa a také místnost pro odpočinek a třeba i hru stolního tenisu. Velikostí jsou tyto prostory poměrně stejné jako třeba před šesti lety. Nicméně vše je krásně zrekonstruované a moderní. Jídlo tu podávají celý den a to je jedním z důvodů, proč tenisté toto místo i přesto tolik vyhledávají.
Když členové týmu či hráči třeba spěchají na zápas, který je na druhém konci areálu a nechtějí jít přes celý areál pěšky, mohou využít podzemní dopravu „golfovými vozíky“. Člověk se nemusí prodírat davy a je hned u kurtu, kde potřebuje být. Je to ideální i třeba pro velké tenisové hvězdy, které by cestou na dvorec byly rušeni fanoušky, což před velkým zápasem třeba pro ně v tu chvíli není úplně žádoucí.
Podzemní systém je opravdu propracovaný. Je tu velké parkoviště, sklady a další místnosti pro hladký průběh celého turnaje.
Musím říct, že je to můj oblíbený „dopravní prostředek“ na turnaji. 😊 Z jednoho Players lounge se tedy za pár chvil dostanete do druhého. Tento rok jsem ho zrovna využila na cestu do Players Lounge pod Philippe Chatrier. Mnoho hráčů stále neobjevilo kouzlo tohoto místa, protože zde nepodávají jídlo po celý den, což je pro ně důležité vzhledem k tomu, že jejich zápas začíná pokaždé v jinou dobu a tenisté se musí v určitý čas před zápasem najíst.
Je to mé oblíbené místo pro pracovní schůzky, které jsou jednou z mých hlavních cílů cesty do Paříže. Občas sem také zajdu mezi zápasy, když mám volněji a potřebuji chvilku pro sebe. Letos jsem si sem zašla na kávu a téměř nikdo tu nebyl. Jen Rafael Nadal se svým týmem a rodinou vyplňovali čas mezi tréninky, seděli u stolů, popíjeli také kávu a Rafa si hrál se svým synem. Vyzařovala ze všech opět pozitivní energie a pohoda.
Když jsem se s Nadalem poprvé setkala, psal se rok 2009. V tu dobu už se můj pracovní život začínal točit okolo tenisu. Byl to můj první grandslam v Paříži a jela jsem sem ještě na juniorku s Kristýnou a Karolínou Plíškovými. Dívala jsem se na jeho trénink na malém kurtu vedle centru Suzanne Lenglen. Pozorovala jsem celý jeho trénink a musím uznat, že to byl velice silný zážitek. Jeho přístup k práci a lidskost je doteď inspirativní. Od kurtu jsem odcházela skoro až dojatá a v tu chvíli jsem si uvědomila, že tenisový svět je/bude můj život. Bylo a je tomu tak i doteď. V tu dobu jsem ale ještě netušila, že se zrovna s ním budeme vídat poměrně často. Zjistili jsme, že máme stejný vkus na ubytování nebo i třeba na kavárnu. Celý jeho tým i on se vždycky choval slušně a moc mile, i když nebyli před zraky fanoušků. Jsem moc ráda, že jsem tohoto člověka měla možnost poznat o malinko víc a přesvědčit se o tom, jaký je.
Autor: Simona Skořepová
Foto: Simona Skořepová